Léto bývá plné stále stejných rodinných dovolených a stále stejnějších hollywoodských blockbusterů. Sice už jsme ušetřeni zpráv o českých učitelkách sežraných v Jadranu žralokem, nicméně ambiciózním jedincům to jistě nestačí. A právě pro ně tu máme svěží soutěž - posílejte nám náměty pro krátký komiks do příštího Vějíře!

A pokud to není dostatečně jasné, tak čím originálnější a neotřelejší, tím lepší. Už jsme dost četli o láskách ve školních lavicích, nudí nás namakaní chlápci s meči, kteří rozsekají kámen na písek, a detektivky jsou ohrané, i když vrahem není zahradník. A na nejlepší autory čeká bezvadná odměna - sborník české mangy Vějíř. Přes dvě stovky stránek nejlepší české mangy za pár tuctů řádek koheretně sepsaného nápadu. To je tak velkorysé, že teď nebudeme muset několik let přispívat na charitu.

Ještě drobnost - náměty můžete posílat od teď do půlnoci 31.8.2012 na adresu vejir@kobuta.cz.

Několik formálních záležitostí:
1. Námět nesmí být v rozporu s zákony České republiky (tj. žádná propagace fašismu, rasismu apod.).
2. Námět musí být vlastním výtvorem autora.
3. Námět nesmí obsahovat explicitní sexuální scény nebo všeobecně spadat do kategorie pornografie.
4. Zasláním do soutěže autor souhlasí s využitím námětu jako základu pro komiks, který bude uveřejněn ve sborníku české mangy Vějíř. Autor námětu bude uveden svým jménem či přezdívkou (jak si vybere) na titulní stránce daného komiksu.
5. Každý autor může poslat maximálně tři náměty.
6. Soutěže se nemohou zúčastnit autoři, kteří publikovali ve Vějíři 2012.

Ukázka, jak by měl takový námět vypadat:

Název: Strakatá cesta do neznáma
Autor: Jan Námětista (přezdívka: takyautor)
Email: takyautor@hypercool.cz
Odhadovaný počet stran: 16
Přibližný žánr: ujetá bajka
Stylizace kresby: libovolná
Postavy: kráva Stračena, nějaká další zvířata, hrabě Drákula
Prostředí: Rumunské pohoří Fagaraš
Scénář: pokud bude námět vybrán pro Vějíř, chtěl bych po dohodě s kreslířem zkusit vytvořit i scénář
Popis námětu: Strakatá cesta do neznáma nabízí sondu do duše běžného skotu domácího chovaného na místními pastevci na úbočích pohoří Fagaraš. Na začátku Stračena, poměrně typická zástupkyně svého druhu, leží na louce ve výšce cca 1500 m.n.m. a tráví spasenou trávu. V této bohulibé činnosti je vyrušena vysokohorskými turisty, kteří se bez dechu a pomalu, nicméně urputile táhnou do kopce. V naší Stračeně to vyvolá jiskru zájmu a začně nad touto událostí přemýšlet. Nejprve má za to, že lidé tam přišli za vysoce kvalitní trávou, která je na daném k dispozici. To ji zvedne na nohy a snaží se vetřelce odstrašit. Když však nicméně pokračují dále do kopce, ukáže se tento závěr jako mylný. A v tento okamžik se stane poněkud nepravděpodobná záležitost a v naší Stračeně to vyvolá jiskričku zájmu. Co je nahoře na kopci, že se tam ty lidi plahočí?

A tak se sama vydá do kopce, zjistit na tuto filozofickou otázku odpověď. Na této cestě se střetně s několika nebezpečími. Prvním z nich je strmá cesta a stále se snižující kvalita trávy. Ovšem v okamžiku, kdy se rozhodne, že nahoře nejspíš nic zajímavého není a chce se otočit zpátky dolů, zahlédne ve směru zpátky medvěda. To ji vyplaší a utíká bez ohledu na cokoliv směrem dále kupředu. Tento spašený úprk by to chtělo pojmout značně dynamicky a akčně, s různými nástrahami horských stezek. Zastaví se až po určité době u ledovcového jezírka (stále tedy není na samotném vrcholu, je už však značně vysoko), kde už kolem není žádná tráva a samotné jezírko je, jak jinak, ledově studené. V tento okamžik má již odpověď na svou otázku - nahoře na kopcích je krajina smrti, kde nelze žít a lidé se sem plahočí na své poslední cestě umřít. Nicméně Stračena se nehodlá vzdát tak snadno a zkusí sejít zpátky dolů. Po několika karambolech na úzkých stezkách a notné dávce zoufalství, se jíto nakonec podaří, i když je trochu zmlácená a zakrvácená. Nicméně mírně zabloudí a ocitne se na hradu hraběte Drákuly. Protože už je však večer, je místo liduprázdné (tedy turistů prázdné).

Nicméně s východem Měsíce se probouzí hrabě Drákula (mohl by být ztvárněn jako přerostlý netopýr), který je vylákán ze svého doupěte pachem krve. Když zjistí, že nejde o lidskou krev, je poněkud zklamán a začne se Stračenou diskutovat o tom, že svět už není, co býval, dřív bylo lidské krve všude dost. Stračena reflektuje svoji právě prožitou zkušenost, avšak v té nejlepší diskusi o podstatě smrti je vyžene hlídač. Konec.